Muzeum průmyslových železnic Zbýšov
HeritageOcelové srdce průmyslové historie: Odkaz Muzea průmyslových železnic Zbýšov
Zavřete na okamžik oči a představte si vůni spáleného uhlí, těžký pach kolomazi a horké páry, která s tichým syčením uniká z mosazných ventilů. Pod nohama vám vibruje pražci zpevněná zem a do uší doléhá rytmický, téměř hudební tlukot ocelových kol narážejících na spoje úzkých kolejnic. Když je znovu otevřete, nestojíte v kulisách historického filmu, ale v reálném, živoucím areálu bývalého uhelného dolu Jindřich II ve Zbýšově. Právě zde, obklopeno drsnou a upřímnou industriální architekturou, našlo svůj domov Muzeum průmyslových železnic (MPŽ).
Toto místo není jen statickou sbírkou mrtvého kovu. Je to chrám technického umu našich předků, živý památník těžké lidské práce a neuvěřitelného odhodlání skupiny nadšenců, kteří se rozhodli vyrvat zubu času stroje, jež měly dávno skončit v tavicích pecích nebo na obrovitých hromadách šrotu. Vstup do muzea je jako krok do jiné éry – éry, kdy rytmus života udávaly parní píšťaly a kdy úzkorozchodné dráhy představovaly pulzující krevní oběh tehdejšího průmyslu, dolů, hutí, lesních závodů, lomů i cihelen.
Photo: Dezidor, CC BY 3.0. Source
Odvážná vize: Založení a počátky záchranných prací
Příběh této jedinečné instituce se nezačal psát v luxusních kancelářích s předem schváleným dotačním rozpočtem, ale v potu tváře, v montérkách a s rukama špinavýma od letitého šmíru. Na samém počátku devadesátých let dvacátého století si hrstka vizionářů uvědomila, že s překotnými změnami v československém hospodářství nenávratně mizí i fascinující a opomíjený svět průmyslových úzkokolejek. Zatímco velké státní železnice měly své jasné zastánce a historické spolky, tyto nenápadné, ale o to důležitější průmyslové drážky byly ponechány svému osudu, což zpravidla znamenalo bleskovou likvidaci.
Na jaře roku 1991 tak byl založen Klub průmyslových železnic. Záměr byl jasný: zdokumentovat a zachránit co nejvíce z této mizející krásy. První záchranné expedice směřovaly především na Slovensko, kde se tehdy hromadně rušily pověstné lesní železnice. Z malého neformálního klubu se brzy stala organizace s obrovským tahem na branku. Na soukromém pozemku v Brně-Černovicích začala posléze vznikat první skromná trať, kde našlo bezpečné útočiště prvních šest lokomotiv a patnáct vzácných vozů. Každý nýt, každá ojnice a každý starý pražec zde byly ošetřeny čistě z lásky k technice, ve volném čase a výhradně z vlastních prostředků zakládajících členů.
1991 Založení Klubu průmyslových železnic. Nadšenci vyráží na první expedice zachraňovat mizející techniku ze slovenských lesních drah i českých průmyslových podniků.
1994 Dne 1. března probíhá oficiální přeregistrace na Muzeum průmyslových železnic Brno (MPŽ). Sbírka v Brně-Černovicích se úctyhodně rozrůstá na 10 lokomotiv a 30 vozů.
1995 Členové muzea aktivně zahajují dlouholetou spolupráci na záchraně a obnově provozu unikátní mladějovské úzkorozchodné dráhy na Moravskotřebovsku, kam je část exponátů na čas přesunuta.
2005 Zásadní milník a zlom v historii: Muzeum získává těleso bývalé uhelné vlečky ve Zbýšově (důl Jindřich II) a zahajuje bezprecedentní projekt ruční přestavby trati z normálního rozchodu na úzký.
Photo: Dezidor, CC BY 3.0. Source
Cesta do Zbýšova a budování unikátní dráhy
Když se ohlédneme za historií MPŽ, vidíme cestu lemovanou neustálým hledáním trvalého domova pro neustále se rozrůstající sbírku. Počáteční léta v brněnských Černovicích byla sice romantická, ale prostorově značně omezující a z dlouhodobého hlediska neudržitelná. Významnou kapitolou se stalo působení v Mladějově na Moravě, kde se muzejníci od roku 1995 neocenitelným způsobem podíleli na záchraně tamní proslulé průmyslové dráhy s rozchodem 600 milimetrů. Tyto tvrdé zkušenosti z terénu je zocelily a dokonale připravily na jejich největší životní projekt.
Skutečný přelom a splnění dlouholetého snu přišly v roce 2005. V té době se naskytla naprosto ojedinělá příležitost získat do pronájmu a později i do vlastnictví chátrající areál někdejšího černouhelného dolu Jindřich II ve Zbýšově, včetně přilehlé důlní vlečky vedoucí přes Babice až do Zastávky u Brna. Tato vlečka, která dříve sloužila k těžkému odvozu vytěženého uhlí, však měla normální státní železniční rozchod 1435 milimetrů.
A právě zde se naplno ukázala pravá houževnatost a zapálenost členů MPŽ. Rozhodli se pro krok, který v historii českého, a pravděpodobně i evropského železničního muzejnictví nemá obdoby: zahájili svépomocnou, fyzicky nesmírně náročnou přestavbu celé trati na úzký rozchod 600 milimetrů. Kilometr po kilometru, těžký pražec po pražci, dobrovolníci ve svém volném čase, často za nepříznivého počasí a v těžkých podmínkách, měnili tvář zdejší krajiny i osud zachráněných strojů. Díky jejich neuvěřitelné dřině se jim podařilo vybudovat funkční Regionální úzkorozchodnou železnici. Dnes se na této trati mohou návštěvníci projet krajinou, jež je hluboce a neodmyslitelně spjata s bohatou hornickou historií Rosicko-oslavanského uhelného revíru.
Klenoty zachráněné před autogenem: Co muzeum střeží
Dnes industriální areál ve Zbýšově střeží jednu z největších a nejkomplexnějších sbírek úzkorozchodných vozidel v celé České republice. V opravených depozitářích a na přilehlých kolejích odpočívá – nebo naopak aktivně a s hrdostí slouží – více než 45 lokomotiv a zhruba stovka rozličných železničních vozů.
Sbírka je nesmírně pestrá a detailně mapuje kompletní vývoj průmyslové drážní dopravy od počátku dvacátého století až po jeho sklonek. Srdce každého milovníka starých časů a vůně dýmu nepochybně zaplesá při pohledu na sekci parních lokomotiv. Jednou z nejzářivějších hvězd je bezpochyby elegantní a mistrně zpracovaný stroj značky Henschel z roku 1913, což z něj činí jednu z nejstarších provozuschopných parních lokomotiv u nás. Společnost jí dělají robustní lokomotivy typu BS 80 z produkce slavné pražské ČKD, jež v těžkých poválečných letech s naprostou samozřejmostí tahaly obrovské náklady v průmyslových podnicích po celé zemi.
Photo: Dezidor, CC BY 3.0. Source
Hojně zastoupena je v muzeu i éra motorové trakce. Ta je reprezentována všudypřítomnými a ikonickými typy BN 30, BN 30U či BN 30R, které si pamětníci velmi dobře vybaví z desítek československých cihelen, pískoven a lomů. Skutečným klenotem nedozírné historické hodnoty je však unikátní spojnicová lokomotiva BN 60 z roku 1952. Jedná se o naprosto výjimečný a těžkotonážní stroj – de facto jediný dochovaný kus tohoto konkrétního typu vůbec. A aby byl výčet technologického vývoje kompletní, musíme zmínit i trakci elektrickou. Nejstarším provozuschopným exponátem celého muzea je totiž elektrická lokomotiva Siemens z roku 1905, která původně desítky let sloužila v rakouské magnezitce a dnes představuje fascinující, plně funkční ukázku více než sto let staré mistrovské elektrotechniky.
K lokomotivám ovšem neodmyslitelně patří vozy a vagony. V muzeu si můžete zblízka prohlédnout desítky autentických nákladních vozů. Nechybí typické důlní výklopné vozíky, kterým uhelní horníci po generace neřekli jinak než „hunty“, ale i speciální, neobyčejně stísněné osobní vagony upravené pro jízdu do temného podzemí. Část historických vozů byla pietně a s citem adaptována pro bezpečnou přepravu současných výletníků, takže z nich dnes sestávají malebné výletní soupravy, jež s radostným rachotem křižují zbýšovskou dráhu.
Hluboký význam pro naši historii
Význam Muzea průmyslových železnic Zbýšov daleko, předaleko přesahuje hranice jihomoravského regionu. Tato instituce je hrdým strážcem národní paměti. Bez nezměrného, často i fyzicky bolestivého úsilí desítek dobrovolníků, kteří obětovali nespočet víkendů, večerů a letních dovolených, by drtivá většina těchto fascinujících strojů nenávratně zmizela. Skončily by nemilosrdně rozřezány autogenem a prodány jako bezcenný kov. Tito lidé zachránili nejen stovky tun ušlechtilé oceli, ale i hluboké příběhy lidské práce, technického důvtipu a průmyslového dědictví, které zásadním způsobem formovalo moderní tvář naší dnešní civilizace.
Photo: Dezidor, CC BY 3.0. Source
Průmyslové dráhy byly odjakživa Popelkou železniční dopravy. Neměly luxusní, nablýskané vagony první třídy obložené dřevem, nejezdily podle na minutu přesných jízdních řádů pro elegantní cestující a básníci o nich nepsali oslavné verše. Byly to drsné tažní koně průmyslu, věčně zašpiněné od uhelného prachu, kluzkého jílu, oleje a popela. Odváděly tu nejtěžší práci tam, kam se jiná doprava nedostala. O to cennější a důležitější je, že právě ve Zbýšově dostaly tyto pracovité stroje důstojný domov a úctu, které jim právem náleží. Muzeum tak nádherným způsobem oživuje celou průmyslovou historii kdysi slavného Rosicko-oslavanského uhelného revíru a velmi přirozeně spojuje ochranu technické památky s edukací a nadšením nových generací.
Pohled do budoucnosti a uchování vzpomínek
Budoucnost Muzea průmyslových železnic ve Zbýšově se dnes jeví stejně dynamicky a plná odhodlání jako jeho pozoruhodná minulost. Areál bývalého dolu Jindřich II se neustále vyvíjí, depozitáře a zázemí se vylepšují a další desítky zrezivělých, tichých strojů trpělivě čekají na své vytoužené znovuzrození v muzejních restaurátorských dílnách. Každá nová letní sezóna, kdy se z vysokých komínů parních lokomotiv znovu majestátně vyvalí dým a dráhou do Zastávky se rozlehne pronikavé pískání, přivádí do areálu tisíce návštěvníků, nadšených rodin s dětmi i zarytých železničních historiků. Jízda v otevřeném dřevěném voze taženém funící stoletou lokomotivou je surovým, autentickým zážitkem, který se vryje hluboko do srdce a žádná moderní učebnice dějepisu jej zkrátka nedokáže plnohodnotně nahradit.
Při sepisování tohoto příběhu a obdivování toho neuvěřitelného objemu techniky, který se podařilo lidskou obětavostí uchovat, si velmi silně uvědomujeme křehkost historické paměti a plynutí času. Tento článek byl zčásti inspirován i starými, zašlými fotografiemi a vzácnými nahrávkami, které nedávno vyšly na světlo světa, když někdo přinesl své rodinné, osobní vzpomínky k digitalizaci. Přimělo nás to k hlubokému zamyšlení nad tím, co všechno se ještě možná tiše skrývá na zaprášených půdách, ve starých krabicích od bot nebo v zapomenutých skříních starých domů – staré 8mm filmy zachycující dávný provoz v dolech, zašlé černobílé fotografie dědečků horníků a strojvůdců, nebo unikátní amatérská dokumentace záchrany těch úplně prvních mašinek v devadesátých letech. Pokud někdo z vás doma drží nebo objevuje stará média spojená s historií těžby, průmyslových drah či přímo s odkazem institucí, jako je právě Muzeum průmyslových železnic Zbýšov, služby jako EachMoment mohou pomoci s jejich profesionální digitalizací a trvalým uchováním pro budoucí generace. Každý takový objevený záběr či fotografie je totiž nesmírně cenným střípkem do rozsáhlé mozaiky naší společné historie, která ve Zbýšově každé léto tak nádherně ožívá a dýchá na nás kouzlem starých dobrých časů.