Pardubický spolek historie železniční dopravy

Strážci ocelových tepen: Příběh a odkaz Pardubického spolku historie železniční dopravy

Když vkročíte do areálu bývalé železniční vodárny ve stanici Pardubice-Rosice nad Labem, okamžitě vás obklopí specifická, téměř hmatatelná atmosféra. Je to těžká, ale opojná vůně strojního oleje, letitého dřeva, kolomazi a starého papíru – vonná esence dávných časů železnice, která se nenávratně vytrácí z moderních, sterilních koridorů současné dopravy. Před vámi se tyčí majestátní cihlová budova z roku 1871, která kdysi napájela žíznivé kotle parních lokomotiv. Dnes již neslouží k doplňování vody, ale k doplňování naší historické paměti. Místo hučících čerpadel zde nyní pulzuje tlukot srdcí nadšenců, pro které se záchrana technického dědictví stala celoživotním posláním.

Pardubický spolek historie železniční dopravy (PSHŽD) tu vybudoval svatyni, kde se čas nejen zastavil, ale kde dostal šanci znovu ožít. Každá oprýskaná smaltovaná cedule, každá zažloutlá jízdenka a každý pečlivě zachráněný motorový vůz tu vypráví svůj vlastní příběh o lidech, kteří svou každodenní prací spojovali města a měnili tvář celé krajiny.

Photo: Michal Louč, CC BY-SA 3.0. Source

Zrození z popela: Záchrana mizející historie

Doprava a její dynamický vývoj formovaly tvář českého venkova i průmyslových měst. Kolem nádraží vyrůstaly nové čtvrti, dráhy přinášely život a prosperitu tam, kam vedly ocelové kolejnice. V Pardubickém kraji, jakožto klíčovém uzlu, měly železnice odjakživa obrovský význam. Konec dvacátého století však tomuto odvětví zasadil tvrdé rány. Mnoho lokálních tratí se ocitlo na prahu rentability a státní aparát začal masivně vyřazovat zastaralou, ačkoliv technicky nesmírně cennou techniku. Lokomotivy, vozy, dobové vybavení nádraží i samotné historické budovy měly být srovnány se zemí, sešrotovány a navždy zapomenuty.

Příběh Pardubického spolku se začal psát přesně na přelomu těchto epoch. Psal se rok 1990, společnost se dramaticky měnila a skupina nadšenců z Pardubicka si plně uvědomila, že pokud okamžitě nezasáhnou, zmizí nenávratně obrovský kus regionální historie. Původním impulsem a jakýmsi prvním hnacím motorem rodící se organizace byla naléhavá potřeba zachránit legendární motorový vůz řady M 131.1, kterému železničáři a milovníci vlaků neřeknou jinak než „Hurvínek“. Tyto ikonické dřevěné vozy s typicky bublavým zvukem motoru Tatra kdysi zajišťovaly obsluhu většiny lokálek v zemi, ale na prahu devadesátých let je čekal už jen autogen a šrot. Právě záchrana tohoto vozu položila základní kámen organizace, jež se oficiálně zformovala jako Pardubický spolek historie železniční dopravy. Od té chvíle se jejich poslání rozšířilo z jednoho historického vozidla na systematické mapování a ochranu dopravní historie v celém východočeském regionu.

1871 Postavena budova vodárny na nádraží Pardubice-Rosice nad Labem, jež původně sloužila k napájení parních lokomotiv a dnes je hlavním sídlem muzea.

1990 Oficiální založení Pardubického spolku historie železniční dopravy (PSHŽD) a záchrana prvního vozu.

2001 Slavnostní otevření stálé expozice Musea Rosice nad Labem ve zrekonstruované budově bývalé vodárny.

2002 První významné rozšíření muzejní expozice o další sbírkové a výstavní prostory.

2009 Zpřístupnění druhé pobočné expozice v další historické budově bývalé vodárny, tentokrát na nádraží ve Slatiňanech.

Photo: Michal Louč, CC BY-SA 3.0. Source

Budování domova pro odložené stroje

Devadesátá léta pro spolek znamenala roky neúnavného budování z ničeho. Členové ve svém volném čase a s minimálním rozpočtem objížděli rušené stanice, zanedbaná depa a šrotiště. Zachraňovali vše, co mělo historickou hodnotu. Brzy však vyvstal zásadní logistický problém: kam všechny tyto zachráněné poklady a mohutné stroje bezpečně umístit? Záchrana obou stran přišla v podobě zchátralé, leč nádherné industriální budovy drážní vodárny na nádraží Pardubice-Rosice nad Labem.

Samotná budova vodárny je dnes fascinujícím exponátem sama o sobě. Byla postavena v dobách, kdy železnici zcela vládla pára, a podobné stavby byly naprosto klíčové pro chod infrastruktury. Jakmile ale páru nahradila modernější trakce, ztratily tyto monumentální věže svůj účel. Záchrana této vodárny spolkem tak nebyla jen pragmatickým krokem k získání střechy, ale aktem záchrany industriálního dědictví. Členové spolku vlastníma rukama, cihlu po cihle, proměnili zdevastovaný objekt v důstojné muzeum. V září roku 2001 se brány Musea Rosice nad Labem otevřely veřejnosti – byl to triumf nadšení nad byrokracií a rzí. Spolek se však nezastavil, expozice se brzy rozšířila a v roce 2009 dokonce zrekonstruovali pobočku ve staré vodárně ve Slatiňanech.

Photo: Rainerhaufe, CC BY-SA 3.0. Source

Poklady, které přežily

Dnes spolek s hrdostí spravuje neuvěřitelnou sbírku čítající přes osm stovek precizně zdokumentovaných exponátů, roztříděných do několika tematických místností i rozlehlých venkovních prostor. Při procházce vnitřní expozicí narazíte na bohatou kolekci tvrdých kartonových jízdenek, historické drážní uniformy, které stále voní naftalínem, dobové telefony či masivní mechanická návěstidla, která dříve řídila bezpečný průjezd vlaků. Své čestné místo tu mají i detailní historické dokumenty, staré mapy a precizně zpracované modely v měřítku.

Venkovní část muzea pak nabízí pohled na ty nejtěžší klenoty. Spolek dokázal, že jeho srdce nebije pouze pro železnici. Během let zachránil i výjimečné skvosty městské hromadné dopravy, které se nesmazatelně zapsaly do paměti obyvatel Pardubic. Jejich absolutní chloubou jsou plně funkční historické trolejbusy – elegantní a oblé vozy Škoda 9Tr či unikátní, impozantní kloubový trolejbus Sanos 200 Tr. Ty doplňují historické autobusy Karosa. Pro ty nejmenší (ale i hravé dospělé) pak spolek vybudoval oblíbenou zahradní a parkovou dráhu, která do muzea vnáší radostný pohyb.

Kromě hmatatelných sbírek vykonávají členové nedocenitelnou „archeologickou“ činnost přímo v terénu. S badatelskou pečlivostí dokumentují zrušené dráhy, zapomenuté vlečky a zarostlé úzkokolejky. Jejich cenné poznatky nezůstávají ladem – spolek je přetavuje do odborných publikací a historických pohlednic, které následně nabízí ve svém e-shopu. Výtěžek pak směřuje zpět do nákupu barev, olejů a vzácných náhradních dílů pro další ocelové veterány.

Photo: Felix O, CC BY-SA 2.0. Source

Význam uchované paměti

Význam Pardubického spolku historie železniční dopravy dalece přesahuje pouhé shromažďování starých věcí. Doprava není a nikdy nebyla jen chladným shlukem oceli, skla a dřeva; je to samotné krevní řečiště společnosti. Bez obrovského osobního nasazení by většina těchto technických památek skončila roztavená v hutích. Předměty, které tito nadšenci udržují při životě, vyprávějí příběhy dávných generací. Záchranou strojů a artefaktů spolek vlastně zachraňuje paměť nás všech. Ukazuje dnešní digitální generaci, jak obrovský inženýrský um, důmysl a těžká fyzická práce stály za vybudováním dopravní sítě, kterou dnes tak rádi považujeme za naprostou samozřejmost.

Budoucnost spolku bude vždy ležet v neustálé, mravenčí a často neviditelné práci jeho členů. Udržet staré vlaky a trolejbusy v perfektním chodu vyžaduje stovky hodin tvrdé práce v potemnělých dílnách. Přesto, když s každou letní sezónou historický motorák znovu zahouká a vyrazí na trať, veškerá námaha se okamžitě úročí úsměvy pasažérů.

Tento článek byl zčásti inspirován starými fotografiemi a amatérskými filmy, které nedávno vyšly na světlo světa, když někdo přinesl své osobní, zaprášené vzpomínky k digitalizaci. Přimělo nás to k zamyšlení, kolik nádherných, nezveřejněných momentů se ještě skrývá tam venku – na starých půdách, v krabicích od bot, v šuplících po prarodičích – momentů, které mají přímou spojitost s historií regionální dopravy a s činností Pardubického spolku historie železniční dopravy. Pokud i vy máte doma staré filmy, negativy či videokazety zachycující dřívější provoz na kolejích či v ulicích, služby jako EachMoment (https://www.eachmoment.cz) vám je mohou pomoci bezpečně oživit a zachovat pro budoucí generace. Zabráníte tak tomu, aby tyto cenné střípky naší společné dopravní historie nevybledly a nezmizely v neúprosném čase.

Informace pro návštěvníky

Sídlo spolku: Na Staré poště 2865, 530 02 Pardubice
Umístění muzea: Bývalá vodárna v železniční stanici Pardubice - Rosice nad Labem
Webové stránky: www.pshzd.cz | www.motoracek.cz
Sledujte aktuality na Facebooku: Muzeum MHD a železnice Rosice nad Labem!