Třebechovické muzeum betlémů (Třebechovice Museum of Nativity Scenes)
HeritageDřevěná paměť národa: Historie a odkaz Třebechovického muzea betlémů
Když překročíte práh Třebechovického muzea betlémů, ocitnete se ve světě, kde se potkává hluboká lidová zbožnost s neuvěřitelnou řemeslnou zručností a mechanickým géniem. Zastavíte-li se a zaposloucháte, uslyšíte tiché, rytmické klapání a cinkání drobných dřevěných ozubených koleček, táhel a pák, jež vdechují život stovkám miniaturních postav. Vůně starého, včelím voskem a lněným olejem napuštěného lipového dřeva prostupuje vzduchem a vytváří atmosféru klidu i posvátné úcty k mistrovskému dílu našich předků. V srdci malebného východočeského městečka Třebechovice pod Orebem se nenachází pouze běžná výstavní síň; stojí zde instituce, která se stala oddaným strážcem jednoho z nejobdivuhodnějších příběhů lidské vytrvalosti, zručnosti a hluboké lásky k řemeslu. Třebechovické muzeum betlémů dnes představuje jedinečný fenomén, který překračuje hranice svého regionu a stává se integrální součástí národního kulturního dědictví. Každý vystavený kousek dřeva, papíru či skla zde hrdě vypráví staletý příběh nesmrtelné lidové tvořivosti.
Historie muzea a zrod jeho nejslavnějšího exponátu jsou nerozlučně spjaty s koncem devatenáctého století a s výjimečnou osobností místního rolníka a truhláře Josefa Probošta. Bylo to právě v pološeru jeho staré stodoly, kde se zrodil smělý sen o vytvoření nejkrásnějšího betlému na světě. Historie institucionální ochrany tohoto i mnoha dalších děl se však začala psát až o několik desetiletí později. V roce 1925, díky neúnavné práci, vizionářství a vlasteneckému zápalu místního nadšence, učitele a kronikáře Viléma Koleše, vzniklo v Třebechovicích městské muzeum. Koleš si jako jeden z prvních plně uvědomil, že drobné střípky historie města a regionu, a především unikátní a neopakovatelná betlemářská tradice, si zaslouží systematickou ochranu a láskyplnou péči pro budoucí generace. Sbírka se sice postupně rozrůstala o nejrůznější artefakty z historie města, avšak brzy bylo naprosto jasné, že jejím pomyslným nekorunovaným králem je a navždy zůstane Proboštův mechanický betlém. Tento monumentální výtvor, na kterém Josef Probošt se svými nezapomenutelnými spolupracovníky – neslyšícím, avšak geniálním řezbářem Josefem Kapuciánem a mistrem jemné mechaniky Josefem Frimlem – pracoval více než čtyřicet let, se stal oním silným magnetem, který dal vzniknout vysoce specializované instituci.
1882
Zrození dřevěné legendy — Josef Probošt začíná z vonného lipového dřeva tvořit první figurky svého velkolepého mechanického betlému.
1925
Založení paměťové instituce — Vilém Koleš pokládá pevné základy městského muzea, jež se stane věčným strážcem třebechovického pokladu.
1967
Triumf za velkou louží — Proboštův betlém překonává oceán a okouzluje miliony návštěvníků na Světové výstavě Expo v kanadském Montrealu.
1999
Ověnčení nejvyšším uznáním — Mechanický betlém je slavnostně prohlášen národní kulturní památkou České republiky.
2013
Nová éra v dokonalém sídle — Muzeum otevírá zbrusu novou budovu, která křehkým dřevěným exponátům poskytuje ideální mikroklimatické útočiště.
Vývoj muzea od lokální sbírky kuriozit k mezinárodně uznávané kulturní instituci je fascinující a trnitou cestou. Desetiletí bezprostředně po založení muzea Vilémem Kolešem nebyla vůbec snadná. Hospodářské krize i temná válečná léta představovala pro fyzické uchování sbírek extrémní zkoušku. Proboštův betlém musel být v průběhu své existence několikrát stěhován, rozebírán a znovu skládán, přičemž každá taková manipulace znamenala pro vyschlé lipové dřevo a složitý, ručně kovaný mechanismus obrovské riziko poškození. Nečekaným a absolutně zlomovým okamžikem v historii muzea a celosvětové známosti jeho exponátu se stal rok 1967. Odvážné rozhodnutí vyslat Proboštův betlém jako reprezentativní ukázku československého lidového umění na Světovou výstavu Expo 67 do kanadského Montrealu bylo krokem do neznáma. Složitá logistika, riskantní zaoceánská plavba a náročné klimatické podmínky pavilonu – to vše betlém zázrakem přestál a způsobil za oceánem naprostou senzaci. Miliony návštěvníků z celého světa stály v dlouhých frontách, aby mohly v němém úžasu obdivovat kinetické mistrovské dílo českých rukou. Zpět do Třebechovic se betlém vrátil obklopen zaslouženou aurou světové slávy, což definitivně a natrvalo ukotvilo pozici muzea jakožto přední paměťové instituce.
Ačkoliv je Proboštův mechanický betlém – se svými více než dvěma tisíci vyřezávanými díly a stovkami pohyblivých figur rozmístěných na úchvatné ploše téměř sedmi metrů – naprosto nezpochybnitelným středobodem muzejní sbírky, instituce samotná ve svých depozitářích uchovává mnohem více skrytých pokladů. Fond Třebechovického muzea betlémů se během dlouhých desetiletí systematické badatelské a sběratelské práce rozrostl na úctyhodných více než čtyři sta betlémů. Tyto artefakty pocházejí z nejrůznějších koutů České republiky i ze Slovenska. Muzeum bedlivě střeží, zkoumá a konzervuje rozmanitá díla, jež dokonale dokumentují vývoj betlemářství od osmnáctého století až do dnešních dnů. Návštěvníci mohou obdivovat nejen klasické, dlátem dotýkané dřevěné betlémy z Orlických hor, Krkonoš či Vysočiny, ale také neuvěřitelně křehké kousky vytvořené z papíru, včelího vosku, taženého skla, malované keramiky, a dokonce i z pečeného chlebového těsta či cukru. Každý jednotlivý materiál vyžaduje nesmírně specifický a citlivý přístup k restaurování, což z muzejních kurátorů činí špičkové mistry svého oboru.
S plynoucím časem a rostoucí historickou hodnotou i rozsahem sbírek se muzeum stále tíživěji potýkalo s problémem nevyhovujících výstavních prostor. Staré historické budovy zkrátka nedokázaly poskytnout ono stabilní a neměnné mikroklima, které je pro dlouhodobé uchování zranitelného dřeva a papíru naprosto kritické a nevyhnutelné. Neustálá hrozba dřevokazného hmyzu a zničující výkyvy vlhkosti nutila vedení muzea k opakovaným záchranným zásahům. Skutečná a trvalá spása přišla až s novým tisíciletím a vyvrcholila na podzim roku 2013, kdy byla veřejnosti slavnostně otevřena zbrusu nová, architektonicky moderní a vizuálně čistá budova muzea. Tato minimalistická stavba, navržená s chirurgickou přesností přímo na míru potřebám nejcitlivějších exponátů, představuje technologický i estetický triumf v oblasti českého muzejnictví. Poskytuje nejen dokonale střežené podmínky pro uložení a celoroční prezentaci betlémů, ale nabízí i velkorysé a světlé prostory pro bohaté tematické výstavy. Právě díky tomuto zázemí může muzeum se sebevědomím připravovat atraktivní expozice, mezi které patří například fascinující přehlídka „Josef Probošt v digitální podobě“, rozsáhlý projekt „PUTOVÁNÍ ZA BETLÉMY“ nebo návštěvnicky velmi oblíbená „VELIKONOČNÍ VÝSTAVA VOJTĚCHA KUBAŠTY“.
Kulturní a společenský význam Třebechovického muzea betlémů vysoko přesahuje rovinu prostého a statického uchovávání starých předmětů. Je to posvátné místo, které hmatatelně dokumentuje způsob, jakým naši dávní předkové vnímali okolní svět, svou hlubokou víru a vlastní pomíjivou existenci. Skrze zobrazení tradičního betlémského příběhu lidoví tvůrci často velmi věrně zachycovali reálný, pulzující život ve svých vlastních obcích, řemesla, která dnes nenávratně mizí, i povědomé tváře svých nejbližších sousedů. Muzeum tak představuje naprosto nevyčíslitelnou studnici informací a inspirace pro etnografy, historiky, sociology i umělce. Odkazuje na nezdolnou lidskou vůli a věčnou touhu tvořit nepomíjivou krásu i v těch nejskromnějších a nejtěžších životních podmínkách. Pro současného návštěvníka hledajícího inspiraci a klid zajišťuje muzeum celoroční provoz. Otevřeno je od úterý do neděle (9.00–12.00 a 12.30–16.30), přičemž nabízí nádhernou chvíli ztišení v dnešní nepřetržitě uspěchané době. Ačkoliv bývá v pondělí tradičně zavřeno, výjimečně se jeho brány otevírají na Velikonoční pondělí, aby velkoryse přivítaly sváteční hosty.
Při tichém pohledu na nekonečnou trpělivost, s jakou celé generace obětavých muzejníků i obyčejných místních lidí chrání tento ohromující dřevěný odkaz před zubem času, si člověk intenzivně uvědomí, jak nesmírně křehká je lidská paměť a jak snadno mohou být vzácné vzpomínky ztraceny v neúprosném propadlišti dějin. Tento článek byl zčásti inspirován starými fotografiemi a záznamy, které spatřily světlo světa, když někdo přinesl své osobní vzpomínky k digitalizaci. Přimělo nás to k zamyšlení, co všechno se ještě ukrývá tam venku — na půdách, v krabicích od bot, ve starých skříních — spojeného s Třebechovickým muzeem betlémů (Třebechovice Museum of Nativity Scenes). Pokud někdo vlastní stará média spojená s touto organizací, služby jako EachMoment (https://www.eachmoment.cz) mohou pomoci zachovat je pro budoucí generace.