Zámek Křtiny: Barokní klenot v srdci Moravského krasu

Když ráno slunce pronikne přes koruny buků a dubů Drahanské vrchoviny a jeho paprsky ozáří světlou fasádu zámku v Křtinách, člověk na okamžik zapomene, ve kterém století se nachází. Vzduch voní po vlhké lesní půdě, z nedaleké kotliny stoupá mlha a barokní silueta zámku vystupuje z krajiny jako přízrak jiné epochy — éry, kdy se zde procházeli premonstráti v bílých hábitech a kdy génius architekta Santiniho proměňoval moravský venkov v jeviště velkolepé duchovní architektury.

Kořeny sahající do středověku

Příběh Křtin nezačíná stavbou zámku, ale mnohem dříve. Již v roce 1237 se obec objevuje v listině papeže Řehoře IX., kdy vesnice patřila ženskému klášteru v Zábrdovicích. Premonstráti zde postupně vybudovali filiální sídlo, které se stalo důležitým duchovním centrem na okraji Moravského krasu. Tato poklidná existence však vzala za své v bouřlivém 15. století — v roce 1423 byl klášterní dvůr vypálen během husitských válek. Co budovali generace řeholníků, lehlo popelem během jediného nájezdu.

Křtiny se z rány vzpamatovaly, ale třicetiletá válka přinesla další vlnu zkázy. Obec byla opakovaně vypleněna a těžce poškozena. Teprve v druhé polovině 17. století, kdy se poměry v zemi konečně uklidnily, přišel čas na nový začátek. Kolem roku 1658 zahájili premonstráti ze zábrdovického kláštera v Brně stavbu rezidence, která měla důstojně reprezentovat jejich řád v tomto poutním místě. Zámek Křtiny se začal rodit.

Santiniho stín nad Křtinami

Jestliže zámek je tělem křtinského areálu, pak kostel Jména Panny Marie je jeho duší. V roce 1718 sem premonstráti povolali Jana Blažeje Santiniho-Aichela, pražského architekta italského původu, který se navzdory tělesným postižením — byl drobný, hrbatý a částečně chromý — vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších tvůrců barokní Evropy. Santini, ovlivněný římskými díly Francesca Borrominiho, vyvinul zcela originální barokně-gotický styl, který neměl v Čechách ani na Moravě obdoby.

Poutní kostel v Křtinách se stavěl až do roku 1750 — téměř třicet let po Santiniho předčasné smrti v roce 1723. Stavba tak nebyla nikdy zcela dokončena podle původních plánů, ale i v této podobě představuje monumentální dílo. Interiéry poté vyzdobili přední moravští umělci: malíř Jan Jiří Etgens, jehož fresky oživují klenby chrámu, a sochař Ondřej Schweigl, který vtiskl prostorám plastickou hloubku a dramatičnost typickou pro vrcholné baroko.

Zámek samotný prošel zásadními přestavbami v letech 1713 a 1864, přičemž barokní jádro bylo postupně doplněno rokokovými prvky. Vznikl tak svébytný architektonický celek, kde se premonstrátská tradice prolíná s aristokratickou elegancí pozdějších vlastníků.

Od řeholníků přes aristokraty k univerzitě

Po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1784 se panství ocitlo v rukou světských majitelů. Majetek procházel rukama rodů Ditrichštejnů, Bubnových i Tauberů, než jej v roce 1894 získal kníže Jan II. z Lichtenštejna, jeden z největších mecenášů své doby. Pod lichtenštejnskou správou zámek fungoval jako součást rozsáhlého lesního hospodářství v okolí Moravského krasu.

Zásadní zlom přišel v roce 1923, kdy byl zámek převeden pod zemědělskou školu — dnešní Mendelovu univerzitu v Brně. Tím začala nová kapitola, v níž se šlechtické sídlo proměnilo v centrum lesnického vzdělávání a výzkumu. Univerzitní Školní lesní podnik dodnes spravuje rozsáhlé lesní porosty v okolí a zámek slouží jako jeho reprezentativní základna.

Co Křtiny uchovávají

Zámecký areál je neoddělitelný od poutního komplexu, jehož srdcem je Santiniho kostel — národní kulturní památka. V kostele se nachází gotická socha Panny Marie, jejíž stáří sahá hluboko před barokní přestavbu, a pod ním kostnice, tiché memento generací, které v tomto kraji žily a umíraly. Samotný zámek si zachoval barokně-rokokový charakter a po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1994 až 2008, která zahrnovala opravu střechy, přestavbu jižního křídla, vybudování moderní auly a dokončení severního křídla, nabízí unikátní spojení historické atmosféry se současným komfortem.

Význam v české krajině

Zámek Křtiny není jen stavba — je průsečíkem několika vrstev české historie. Je svědectvím premonstrátské duchovní tradice, která formovala Moravu po staletí. Je jedním z míst, kde zanechal stopu génius Santiniho, architekta, jehož díla dnes patří k nejcennějšímu kulturnímu dědictví střední Evropy. A je příkladem zdařilé konverze — ze šlechtického sídla přes univerzitní zázemí až po moderní kongresové centrum a hotel s třiadvaceti pokoji, restaurací a výhledem na Santiniho chrám.

Křtiny leží na okraji Moravského krasu, největšího krasového území v České republice, a zámek tak tvoří přirozenou bránu do krajiny jeskyní, propastí a hlubokých lesů. Pro přibližně osm set obyvatel městyse je zámek součástí každodenního života — kulisou ranních procházek, místem slavnostních příležitostí, tichým důkazem, že i malá moravská obec může nést v sobě příběh celoevropského významu.

Pohled kupředu

Zámek Křtiny dnes žije. Přijíždějí sem hosté z celé republiky i ze zahraničí, konají se tu konference, svatby a kulturní akce. Mendelova univerzita jako správce dbá na to, aby historická podstata objektu zůstala zachována, zatímco jeho využití odpovídá potřebám současnosti. Kostel Jména Panny Marie nadále slouží věřícím a přitahuje obdivovatele Santiniho díla z celého světa.

Tento článek částečně inspirovaly staré fotografie a nahrávky, které vyšly najevo, když někdo přinesl své osobní vzpomínky k digitalizaci. Přimělo nás to přemýšlet, co dalšího se ještě skrývá — na půdách, v krabicích od bot, ve starých skříních — spojeného se Zámkem Křtiny a jeho okolím. Pokud kdokoli vlastní staré fotografie, filmy či nahrávky související s tímto místem, služby jako EachMoment mohou pomoci uchovat je pro budoucí generace.