9,5mm Pathé film má dva problémy, které nesdílí žádný jiný spotřebitelský filmový formát. Prvním je základní materiál. Předválečné 9,5mm kotouče jsou běžně na celulózovém nitrátu — stejném chemicky nestabilním, vysoce hořlavém materiálu, který používal raný profesionální 35mm film. Nitrát se rozkládá postupně: nejprve zkřehne a změní barvu, pak uvolňuje kyselinu dusičnou, poté se stává lepkavým a nakonec se může při vysokých teplotách samovolně vznítit. Nejde o teoretické riziko — nitrátové požáry zničily v 20. století řadu filmových archivů.
Druhým problémem je mechanika. 9,5mm Pathé používá středovou perforaci — jediný otvor pro ozubení mezi každým snímkem, ne podél okrajů jako u všech ostatních filmových formátů. To byl chytrý trik firmy Pathé Frères pro maximalizaci obrazové plochy na úzkém filmu, ale znamená to, že perforace vede přímo přes optickou cestu. Jakékoli trhání, natahování nebo smršťování středové perforace přímo poškozuje obrazovou plochu. A žádný skener určený pro 8mm, Super 8 nebo 16mm nedokáže 9,5mm zpracovat — transportní mechanismy jsou zcela odlišné.
Třetím problémem je barva. Většina 9,5mm filmů je černobílá, protože Pathé Frères dominovalo v éře němého a raného zvukového filmu. Několik barevných 9,5mm kotoučů (Pathéchrome) používalo tónování a viráž místo skutečného barevného filmu a barviva za sto let výrazně vybledly.
Čtvrtým problémem je najít někoho, kdo je dokáže přehrát. Pathé přestalo vyrábět 9,5mm projektory v 60. letech. Náhradní díly prakticky neexistují. Většina filmových laboratoří v roce 2026 zakázky na 9,5mm odmítá, protože nemají vybavení. Systém Pathé Baby byl přitom ve 20. a 30. letech oblíbený i ve střední Evropě, včetně Československa — řada rodin natáčela na tento formát záběry, které se nikde jinde nedochovaly.