Mini kazety používají stejnou základní technologii jako standardní audiokazety — částice oxidu železa na polyesterové bázi — ale vše je miniaturizované. Pásek je užší, přenosová rychlost pomalejší (2,4 cm/s oproti 4,76 cm/s u standardních kazet) a tolerance pouzdra kazety těsnější. Tato miniaturizace vytváří unikátní režimy selhání.
První problém je samotný pásek. Páskový materiál mini kazet byl vyráběn na nižší kvalitativní standard než standardní audiokazety, protože diktátové nahrávky byly považovány za dočasné — nahrát, přepsat, znovu použít. Oxidové pojivo bylo často levnější a rozpadá se rychleji. Po 30–50 letech se oxidová vrstva odlupuje a vytváří mezery v nahrávce.
Druhý problém je transportní mechanismus. Mini kazety používají jednodušší pohonný mechanismus než standardní kazety — často jediný capstan bez přítlačného válečku, spoléhající na tření pro pohyb pásku. Jak pouzdro kazety stárne a deformuje se, tření se mění a způsobuje variace rychlosti (wow a flutter), které zkreslují řeč. Některé mini kazety se fyzicky zaseknou — pásek přilne k přítlačné podložce nebo sám k sobě uvnitř pouzdra.
Třetí problém je přehrávací vybavení. Philips a Grundig přestaly vyrábět diktafony na mini kazety na začátku 2010. Olympus přestal přibližně ve stejné době. Funkční přístroje jsou vzácné a stále méně spolehlivé — gumové řemínky stárnou, capstany se opotřebovávají a hlavy korodují.
Čtvrtý problém je najít někoho, kdo je bere vážně. Většina digitalizačních služeb mini kazety buď úplně odmítá, nebo je bere jako doplněk. Obsah mini kazet — právní výpovědi, lékařské záznamy, policejní výslechy, ústní historie — je často historicky i právně významnější než zábavní obsah standardních audiokazet.
