Muzeum Jarmily Novotné a Svatopluka Čecha

Když se člověk prochází tichými uličkami městyse Liteň, ležícího v malebném koutu Berounska nedaleko hradu Karlštejn, dýchne na něj ohromující atmosféra časů dávno minulých. Vítr tu šumí v korunách staletých stromů a jako by dodnes měkce šeptal příběhy o velkých básnících, kteří zde v klidu venkova hledali múzu, i o noblesních operních divách, jež odtud dobyly svět. Právě zde, v pečlivě udržovaných a zelených Sadech Svatopluka Čecha, stojí impozantní budova s číslem popisným 2. Její nezvyklá architektura, jež svou precizností připomíná úhlednou železniční stanici z konce devatenáctého století, však skrývá mnohem hlubší tajemství. Bývalá fara dnes důstojně slouží jako Muzeum Jarmily Novotné a Svatopluka Čecha. Je to unikátní místo, kde se na jediném bodě křižují a prolínají spletité osudy mimořádných osobností české i světové kultury. Nevypráví jen o jejich obrovských úspěších, ale především přesvědčivě svědčí o jejich hlubokém, bytostném vztahu k tomuto tichému koutu české země. Překročit kamenný práh tohoto muzea znamená s pokorou vstoupit do prostoru, kde se na chvíli zastavil čas, aby mohl naplno promluvit o nadčasové kráse slova a majestátní vznešenosti hudby.

Příběh samotného muzea v jeho současné, moderně pojaté podobě se začal naplno psát relativně nedávno, přestože jeho pevné historické kořeny sahají hluboko do devatenáctého století. Budova fary byla postavena v letech 1889 až 1890 s finančním přispěním úspěšného průmyslníka a velkorysého mecenáše umění Josefa Šebestiána Daubka, tehdejšího majitele liteňského panství a patrona farnosti. Daubkové byli rodem s obrovským vlivem, rodem, který s láskou vtiskl Litni její moderní tvář a zaručil jí široký kulturní věhlas. Dlouhá desetiletí pak nová fara sloužila svému původnímu duchovnímu účelu, až do roku 1995, avšak s postupem času a radikálně se měnícími společenskými poměry hledal městys adekvátní a pietní způsob, jak navždy uchovat vzácnou památku na své dvě naprosto nejslavnější osobnosti. K otevření Muzea Jarmily Novotné a Svatopluka Čecha nakonec došlo v roce 2004. Z iniciativy městyse, který muzeum provozuje, vznikla ucelená expozice, jež navázala na dřívější muzejní expozici věnovanou Svatopluku Čechovi, umístěnou v letech 1964–2001 v Čechovně. Z útrob staré fary se tak rázem stala živoucí svatyně historické paměti celého kraje.

Historie Litně odpradávna tvoří nesmírně fascinující narativní oblouk, v němž se s nečekanou grácií proplétají osudy lidí, kteří by se za normálních okolností možná nikdy neprotnuli. V polovině devatenáctého století zde, obklopen zalesněnými berounskými kopci a prostým venkovským životem, strávil klíčová formativní léta svého dětství budoucí literární velikán národa Svatopluk Čech. Jeho otec totiž tehdy v obci působil jako respektovaný správce zdejšího panství. Malý Svatopluk celou svou bytostí nasával nezaměnitelnou atmosféru kraje a hluboko do paměti si ukládal poetické obrazy, které po desetiletích s mistrovstvím sobě vlastním přetavil do jednoho ze svých absolutně nejslavnějších děl. Jeho legendární epická sbírka Ve stínu lípy je zcela přímým, čistým odrazem jeho dětských liteňských vzpomínek, procítěnou ódou na životní moudrost venkovského lidu a blahodárný klid rodného kraje.

Pod správou rodu Daubků se Liteň stala místem, kam majitel panství Josef Šebestián Daubek už od 80. let 19. století pravidelně zval významné i začínající umělce. Do tohoto kultivovaného prostředí vstoupila v roce 1931 vpravdě hvězda první velikosti – tehdy již světoznámá sopranistka a krásná herečka Jarmila Novotná. Její upřímný sňatek s baronem Jiřím Daubkem nebyl jen společenským spojením dvou významných rodin, ale definitivním zpečetěním jejího nezlomného vztahu k české krajině. Přestože její andělský hlas oslňoval nadšené publikum ve vídeňské Státní opeře, v Berlíně či na prknech proslulé newyorské Metropolitní opery, její skutečné srdce zůstávalo navždy pevně uzamčeno v Litni. Zde s úlevou nacházela bezpečné útočiště před vyčerpávajícím světovým ruchem a plnými doušky prožívala intimní chvíle obyčejného rodinného štěstí. I když ji druhá světová válka a následný komunistický převrat krutě donutily milovanou vlast natrvalo opustit, Liteň pro ni až do samého konce života nepřestala znamenat ten skutečný, nezapomenutelný domov.

Muzeum je v dnešní době logicky a velmi citlivě rozděleno do tří hlavních, pečlivě koncipovaných expozic, z nichž každá dokořán otevírá pomyslné okno do jiné, zásadní kapitoly liteňské historie. První z nich je s velkou pietou a obdivem věnována odkazu Jarmily Novotné. Návštěvníci zde mohou zblízka obdivovat předměty z její pozůstalosti, dobové divadelní i civilní fotografie a kopie historických dokumentů. Ty uceleně přibližují nejen její závratnou mezinárodní kariéru, ale především ten křehký, obyčejný život po boku Jiřího Daubka. Každý láskyplně vystavený exponát tu jako by v sobě stále s hrdostí nesl tichou ozvěnu jejího radostného smíchu a nezapomenutelného, podmanivého zpěvu.

Druhá, z historického hlediska nezastupitelná část expozice se věnuje bohaté historii celého městyse Liteň, liteňského panství, zámku a jeho majitelů z rodu Daubků. Daubkové totiž nebyli jen bohatí mecenáši, ale také průkopníci pokroku: Josef Šebestián Daubek založil v Litni v roce 1883 vůbec první lihovarnickou školu v Čechách a v Předlitavsku. Expozici doplňuje mobiliář z liteňského zámku.

Třetí část muzea připomíná další osobnosti spojené s Litní – namátkou paleontologa Otomara Pravoslava Nováka či spisovatele Václava Beneše Třebízského, který v Litni v letech 1875–1876 působil jako kaplan – a především literární odkaz Svatopluka Čecha. Zde doslova ožívá slavná literární historie národa: dětství strávené na panství, básníkovo okouzlení místní přírodou i prostým lidem a zvučné verše, které formovaly národní sebevědomí. Magické na tom je, že jen několik metrů od muzea stávala dnes již zaniklá lípa Svatopluka Čecha, pod kterou se v jeho sbírce Ve stínu lípy scházejí a besedují sousedé.

Nesmírný kulturní a společenský význam Muzea Jarmily Novotné a Svatopluka Čecha tak dalece přesahuje běžné hranice středočeského regionu. Je to moderní, vizionářská instituce, která hraje naprosto klíčovou roli v neúnavné ochraně a hrdé propagaci našeho českého kulturního dědictví. Muzeum tu s jistotou funguje jako pevný most spojující dva zdánlivě zcela neslučitelné světy – velkolepou a oslepující záři reflektorů těch nejslavnějších světových operních domů a tichou, zádumčivou poezii prostého českého venkova. Zářným příkladem ukazuje, že i z docela malé středočeské obce mohou vzejít mocné impulzy, které budí upřímný obdiv po celém širém světě, a že ti největší umělci často nacházejí svou vůbec nejhlubší životní inspiraci v prosté jednoduchosti a kráse svých rodných kořenů. Pro samotnou hrdou Liteň je dnešní muzeum nepřehlédnutelným, bijícím srdcem její historické paměti a pevnou jistotou, která dává všem místním obyvatelům nádherný pocit náležitosti na místo, kde žijí.

Dnes toto jedinečné, malebné muzeum nejen s velkou odpovědností střeží vzpomínky na zašlou minulost, ale také s nadšením a otevřenou náručí aktivně zve k jejímu dalšímu plynulému objevování. Sídlí v ulici s krásným názvem Pode Zděmi čp. 2, přesně tam, kde se odnepaměti kříží staré cesty nevyzpytatelné historie. Je naprosto ideálním výchozím bodem pro širší prozkoumání celého atraktivního okolí – v obci vede i Naučná stezka Liteň, která od roku 2013 připomíná pobyt Jarmily Novotné. Provede návštěvníky po dalších pamětihodnostech obce, kolem zámku (veřejnosti nepřístupného) s budovou zvanou Čechovna až k tiché, pietní zastávce u novorenesanční hrobky rodiny Daubků z roku 1888. Právě tam nalezla svůj zasloužený, věčný klid Jarmila Novotná, jež se po krutých a bolestných letech prožitých v nucené emigraci nakonec alespoň takto, hluboce symbolicky, navrátila navždy domů.

Každý jeden vzácný předmět s péčí vystavený v těchto tichých zdech má svůj vlastní, úžasný a dosud velice živý příběh. Otevírací dobu a vstupné najdete na stránce Muzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné.

Tento článek napsala společnost EachMoment, která digitalizuje staré fotografie, filmy a kazety, v rámci série článků o místním kulturním dědictví.