Muzeum Jaroslava Foglara

Když se podíváte z ledečského hradu do údolí, kde řeka Sázava líně proplétá svou stuhu mezi zelenými kopci Vysočiny, snadno pochopíte, proč právě sem zamířila vzpomínka na muže, jehož knihy formovaly svědomí několika generací českých dětí. Kamenné zdi hradu, na něž po staletí dopadalo slunce i déšť, dnes v sobě ukrývají jiný poklad – svět Rychlých šípů, Hochů od Bobří řeky a tajemných Stínadel. Muzeum Jaroslava Foglara v Ledči nad Sázavou je místem, kde se literární fikce a skutečná krajina prolínají tak těsně, že návštěvník po několika krocích přestává rozlišovat, co je skutečnost a co stránky kultovních románů.

Zrození muzea na ledečském hradě

Muzeum Jaroslava Foglara se podle vlastních slov pyšní titulem prvního muzea věnovaného tomuto významnému českému spisovateli, který pozitivně ovlivnil mnoho generací. Volba místa nebyla náhodná. Hrad Ledeč nad Sázavou byl pro muzeum vybrán vzhledem k blízkosti řeky Sázavy a nedaleké Sluneční zátoky – místa Foglarových prvních táborů a předlohy dějiště románu Hoši od Bobří řeky, kde pan Foglar úspěšně rozvíjel skauting v českých zemích. Právě tady, na březích pomalu plynoucí řeky, vznikal mýtus, který později osídlil stránky jeho knih i srdce jejich čtenářů.

Myšlenka na vybudování takového muzea dozrávala postupně, poháněna iniciativou pana Jiřího Dubského z Olomouce a podporou města Ledeč nad Sázavou. Na realizaci se podílela rozvětvená síť nadšenců a řemeslníků – od ilustrátora Milana Tesleviče z Prahy, jehož kresby muzeum spoludefinují, přes konstruktéra hlavolamů Radka Micopulose z Bílé Třemešné, až po truhláře, tapetářku, dřevořezbářku a grafiky z celých Čech. Muzeum se tak od počátku stalo dílem společenství, stejně jako kdysi skautské oddíly, které Foglar vedl.

Časová osa

Osm komnat jedné legendy

Muzeum Jaroslava Foglara nabízí kompletně zdokumentovaný život a dílo spisovatele rozprostřený do celkem osmi místností. Každá z nich má svou vlastní atmosféru a vlastní kapitolu – mimo jiné Foglarovy tábory a Sluneční zátoka, klubovny a skauting, dioráma Stínadel s Tleskačovou dílnou a hlavolamem Ježek v kleci, místnost věnovaná samotnému Foglarovi s Teslevičovými perokresbami z různých období jeho života a jeho knihy. Stovky ilustrací Milana Tesleviče pokrývají stěny a velkoformátové tapety navozují atmosféru skutečných Stínadel – tajemné čtvrti, která se zdá být reálnější než mnohá existující místa. Průchody, tajemná zákoutí a všechno, co k nim neodmyslitelně patří, promění návštěvníka v jednoho z těch, kdo Stínadly kdysi prošli na vlastní kůži.

Ježek v kleci a Rychlé šípy v životní velikosti

Mezi srdeční poklady muzea patří sbírka Ježků v kleci umístěná v originální vitríně, kterou navrhl Milan Teslevič a zkonstruoval Radek Micopulos. Vitrína sama je exponátem – podle muzea je s nadsázkou největším kdy vyrobeným Ježkem v kleci, hmatatelnou připomínkou hlavolamu, po němž kdysi prahli Rychlé šípy v Záhadě hlavolamu. Návštěvníci se mohou vyfotografovat s Rychlými šípy v životní velikosti, prohlédnout si kompletní tábor a klubovnu Hochů od Bobří řeky a seznámit se s mnoha zajímavostmi z osobního života pana Foglara.

Tato expozice dělá něco, co dokáže jen dobré muzeum: proměňuje papírové postavy v osoby, s nimiž si lze dělat selfie, a abstraktní ideje skautingu v doslova nahmatatelné předměty. Kompletní klubovna Hochů od Bobří řeky není rekonstrukcí výkladní skříně – je to prostor, jehož trámy a stoly přímo dýchají výtvarnou poctivostí řemeslníků, kteří muzeum pomáhali stavět.

Dědictví, které nikdy nezestárlo

Význam muzea přesahuje rámec literárního kabinetu. Foglarovy knihy utvářely mravní kompas několika generací – pojmy jako „modrý život“, čestnost, vytrvalost nebo odpovědnost za slabší nejsou v českém kulturním kontextu abstraktní vznešenosti, ale konkrétní obrazy z jeho příběhů. Muzeum tento odkaz chrání před vyprázdněním. Ukazuje, že skauting, který Foglar na ledečských březích spoluformoval, nebyl pouze volnočasovou zálibou, ale výchovným projektem s trvanlivostí, jakou mívají jen skutečně hluboké myšlenky.

Zvláštní je i samotné sepětí místa a díla. Nedaleko míst, kde Foglar skutečně tábořil, vařil menáž a psal do kroniky, stojí dnes muzeum, které jeho kroniku dopisuje. Vysočina kolem ledečského hradu zůstala pozoruhodně věrná tomu, co Foglar zaznamenal ve svých knihách – meandry Sázavy, lesní cesty, tichá údolí. Muzeum tak není izolovaným bodem, ale vstupní branou do živé literární krajiny.

Návštěva Ledče

Pokud se do Ledče nad Sázavou vydáte, čeká vás víc než jen prohlídka muzea. Krajina Vysočiny, malebnost samotného hradu i útulný prostor expozic vytvářejí kombinaci, k níž se podle slov zakladatelů návštěvníci rádi vracejí. Další informace najdete na stránkách Muzea Jaroslava Foglara. Zde se nečtou jen životopisné panely – zde se prochází světem, který Foglar napsal, i světem, který Foglar žil, a rozdíl mezi obojím se postupně stírá.

Tento článek napsala společnost EachMoment, která digitalizuje staré fotografie, filmy a kazety, v rámci série článků o místním kulturním dědictví.