Vila Löw-Beer v Brně

Když dnes kráčíte brněnskou čtvrtí Černá Pole a stoupáte ulicí Drobného, obklopí vás tichá, mírně melancholická atmosféra místa, kde se psaly ty nejvýznamnější kapitoly středoevropské industriální a architektonické historie. Zpoza kovaného plotu a vzrostlých stromů rozlehlé zahrady na vás okamžitě dýchne neomylný duch fin de siècle. Vila Löw-Beer, monumentální secesní klenot s bohatě zdobenou fasádou a jemnými rostlinnými motivy pnoucími se po omítce, zde stojí jako němý, avšak neobyčejně výmluvný svědek uplynulých epoch. Je to dům, jehož zdi absorbovaly ozvěny smíchu z honosných rodinných oslav, šustění těch nejdražších látek dovážených z celého světa, ale později i těžké kroky tajné policie a tichý pláč náhlého loučení. Není to pouhá historická budova; je to hmatatelný, živoucí otisk vzestupu a tragického pádu textilního impéria, které pomáhalo formovat podobu města, jemuž se na přelomu století po právu přezdívalo „Moravský Manchester“.

Příběh této výjimečné stavby se začal psát na samém počátku dvacátého století. V letech 1903 až 1904 si ji nechal jako velkorysou rezidenci postavit Moritz Fuhrmann, zámožný brněnský továrník. Návrhu se ujal nadaný vídeňský architekt Alexander Neumann, který do Brna přinesl vytříbený vkus dynamické vídeňské secese, vyznačující se elegancí, vzdušností a dokonalým řemeslným zpracováním každého detailu. Fuhrmann zemřel v roce 1910 a jeho dědicové v srpnu 1913 prodali vilu i s přilehlým svažitým pozemkem za 290 tisíc korun muži, jehož jméno s ní zůstalo navždy spjato – Alfredu Löw-Beerovi. Židovský podnikatel z rodiny, jejíž textilní podniky spoluutvářely podobu „moravského Manchesteru“, proměnil dům v centrum rodinného a společenského života.

Dvacátá a třicátá léta minulého století představovala pro Vilu Löw-Beer období vůbec největšího rozkvětu a nejvyšší společenské prestiže. Interiéry se secesním štukovým dekorem, keramickou dlažbou s rostlinnými motivy a centrální halou se střešním světlíkem, kterou ve 30. letech upravil vídeňský architekt Rudolf Baumfeld, byly svědky mnoha setkání tehdejší brněnské společnosti. Obzvláště důležitý dějinný a rodinný milník se však odehrál na sklonku dekády, v roce 1929. Tehdy učinil Alfred Löw-Beer velkorysé rozhodnutí, jež, ač to v tu chvíli nemohl tušit, navždy změnilo dějiny světové architektury. Rozhodl se oddělit horní část rozlehlého pozemku a věnovat ji jako svatební dar své dceři Gretě, která se provdala za Fritze Tugendhata. Na tomto svažitém pozemku s výhledem na panorama Brna následně vyrostla Ludwigem Miesem van der Rohe navržená Vila Tugendhat, od roku 2001 zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Tyto dvě úchvatné stavby, spojené jednou velkou zahradou a rodinnou krví, od té doby tvoří fascinující, hmatatelný architektonický dialog. Reprezentují dokonalý vizuální kontrast mezi dekorativní secesí počátku století a radikálním, čistým funkcionalismem přelomu 20. a 30. let.

Harmonický život a neustálý budovatelský ruch rodiny byl ale brutálně přerušen rokem 1939. Nacistická okupace Československa znamenala drastický a nevratný konec jedné úžasné epochy. Rodina Löw-Beerových se kvůli svému židovskému původu už po Mnichovské dohodě obávala o svůj osud a většina jejích členů odešla do emigrace; musela opustit vše, co po generace budovala. Sám Alfred Löw-Beer se pokusil z protektorátu uprchnout pod falešnou identitou, avšak jeho osud nabral tragický konec. Jeho život vyhasl v dubnu 1939 za dodnes nevyjasněných okolností, když bylo jeho tělo nalezeno u železniční trati nedaleko Stříbra. V roce 1940 vilu zabrali Němci pro potřeby tajné státní policie (gestapa). Po válce zde zhruba rok sídlila úřadovna Státní bezpečnosti, od roku 1954 byla vila majetkem státu a po více než půl století dům sloužil jako domov mládeže. Zásadní stavební úpravy ji nepostihly – díky dochovaným původním konstrukcím se v roce 1958 stala kulturní památkou –, objekt však byl dlouhodobě neudržovaný.

Skutečná záchrana a znovuzrození tohoto secesního klenotu přišly až hluboko v 21. století. Vila je od roku 2001 v majetku Jihomoravského kraje a ve správě Muzea Brněnska, které od května 2013 do prosince 2014 provedlo náročnou a komplexní památkovou obnovu. Restaurátoři postupovali s až archeologickou pečlivostí a neuvěřitelným nasazením. Obnovili původní štukové stropy, kovové mříže, zábradlí a svítidla, kamenné prvky i dřevěné schodiště a obklady a opravili střešní světlík nad centrální halou. Zahrada dostala znovu podobu z 30. let 20. století a obnovena byla i fontána. Dnes tak Vila Löw-Beer naštěstí není jen prázdnou historickou schránkou z cihel a malty. V roce 2016 v ní byla otevřena expozice „Svět brněnské buržoazie mezi Löw-Beer a Tugendhat“; dnes ji nahradila stálá expozice „Židé na Moravě. Vila a její obyvatelé“, která mapuje historii židovského osídlení regionu od prvních zmínek po současnost i proměny domu a jeho obyvatel. Nejstarším exponátem je židovský náhrobek z roku 1411 nalezený v Brně a v takzvaném zlatém pokoji se návštěvníci dozvědí, jak dům vypadal, když v něm žili Löw-Beerovi. Původní nábytek se nedochoval, vila tedy není zařízenou památkou secesního bydlení.

Historický a společenský význam vily dnes dalece přesahuje hranice moravské metropole. Je to živý památník kulturního a ekonomického přínosu židovských průmyslníků, kteří spoluutvářeli podobu Brna. Instituce spravovaná Muzeem Brněnska neslouží pouze k obdivování estetické a architektonické krásy. Plní i nezastupitelnou edukativní a morální roli. Trvale udržuje v naší společnosti povědomí o křehkosti demokracie a ukazuje, jak bleskurychle může být vzkvétající kultura, tolerance a prosperita zničena zaslepenou totalitní mocí. Vila stojí jen pár kroků od Vily Tugendhat, a návštěvníci tak mohou pomyslně projít časem, překročit hranice epoch a prožít na vlastní kůži ten dramatický přerod uměleckých i společenských paradigmat v Evropě první poloviny 20. století.

Dnes je Vila Löw-Beer v Brně opět plná života. Stala se vyhledávaným místem setkávání, hlubokého kulturního dialogu a objevování ztracených osobních i kolektivních příběhů. Neustále probíhá další bádání, přičemž historici a kurátoři z Muzea Brněnska pátrají po dalších ztracených střípcích z mozaiky rodinné historie a tehdejšího způsobu života. Význam zaznamenání a uchování takových pamětí neustále roste tváří v tvář unikajícímu času. Vila je bezbariérová a kromě stálé expozice nabízí krátkodobé výstavy a koncerty; v bývalém zahradním domku, celnici, je kavárna. Program a otevírací dobu najdete na stránkách Vily Löw-Beer.

Tento článek napsala společnost EachMoment, která digitalizuje staré fotografie, filmy a kazety, v rámci série článků o místním kulturním dědictví.